Kdo přestává...
....Ten kdo přestává žasnout nad světem, jako by umíral....
Není tomu tak?? Představte si, že jdete na procházku...čeho si všímáte?? Mladí lidé si většinou dají sluchátka a poslouchají oblíbenou hudbu...Je to špatně? V určitém smyslu ano. Protože se tím soustředí jenom na hudbu a na nic kolem...
Všimněte si někdy, že berete všechno tak samozřejmě...
Na jaro první květiny...no a co s tím...to je přece normální...ale všimli jste si, jak krásně je ten jejich květ stvořený,jak je to všechno dokonalé...?...
Na vesnicích chodívají zasít obilí...veznou zrní a rozháží ho po poli...a čekají,až naroste... Ale jak je možné, že z takového malého "nic" vzklíčí rostlina? Čím to je způsobeno? Nad tím už nebádáme, vždyť to je samozřejmost.
Podzim...sklízení ovoce... Samozřejmost?...Jaktože strom, který na jaro se začne zeleňat,začne kvést...včely květy opylují...a z toho květu se stane třeba chutné a šťavnaté jablko?...
A co v zimě? Všimáte si padajícího sněhu? Každé vločky zvlášť? Nejsou všechny stejné. Každá je dokonale vytvořená, snad ani člověka by nic podobného nenapadlo...miniauturní nádherná dokonalost...Zase samozřejmost?
Někdy je potřeba pořádně otevřít oči a porouhlédnout se, kolik kolem nás je nádhery, kterou by bereme jako samozřejmost!