Podobenství o kamenech
Konala se přednáška. Přenášejícím byl odborník na management času - na hospodaření s časem. Hovořil před skupinou studentů obchodní akademie, a aby vpíchl svou myšlenku, použil příklad, na který studenti nikdy nezapomenou.
V úvodu nastínil osnovu přednášky a pak řekl : " OK, je na čase malý kvíz," a vytáhl pětilitrouvou zavařovací sklenici se širokým hrdlem a postavil ji před ně na stůl. Pak vyndal ještě asi tucet kamenů velikosti pěsti a pečlivě je naskládal jeden po druhém do sklenice. Když byla sklenice plná až po hrdlo a žádný další kámen se již dovnitř nevešel, zeptal se : "Je ta sklenice plná?" Z posluchárny se ozvalo: " Ano!" Expert na hospodaření s časem opáčil: "Skutečně?" Sáhl pod stůl a vytáhl sáček štěrku, který nasypal na sklenici a pořádně s ní zatřepal. Štěrk se propadl do mezer mezi kameny. Zeptal se znova : " Je ta sklenice plná?" Tentokrát posluchači pochopili a jeden řekl : " Pravděpodobně ne." "Správně" odpověděl přednášející a zpoza stolu vzal sáček s pískem a vměstnal ho všude do mezer mezi kameny a štěrkem. Opět se zeptal: "Je ta sklenice plná?" "Ne! " ozvalo se. "Správně!", odpověděl a vytáhl džbánek vody a naplnil sklenici až pod okraj. Pak se podíval na třídu a zeptal se : "Co je pointou pokusu?" Jeden snaživec zvedl ruku a povídá : " Pointou je, že bez ohledu na to, jak plný je váš program, když se snažíte skutečně pořádně, vždycky se tam ještě vejdou nějaké věci!" . "Ne!", řekl přednášející, "to není pointa. Pravda, kterou nás tenhle pokus učí, je ta, že pokud tam nedáme ty velké kameny napřed, tak už je tam nedostanem nikdy. "
Ta pointa je zajímavá nejen pro studenty obchodní akademie...Co jsou ve vašem životě ty opravu velké věci, na které v něm, když je do něj nedáme jako první, už téměř nezbyde jistě místo? Které věci, a především osoby by měly být nejvyšší prioritou? Je to každodenní modlitba a rozvíjení vztahu k Bohu, je to čas věnovaný rodině, manželovi, manželce, dětem, přátelům... Buďme k sobě upřímní a zamysleme se nad tím, kde v naší pomyslné sklenici leží kámen s názvem "Bůh". Je skutečně na správném místě? Není mnohdy spíše tak, že si jen myslíme, že ho tam máme? Neodsouváme modlitbu - rozhovor s Pánem - stálne na pozdější a pozdější dobu? Vždyť teď ještě musím udělat to či ono.A na Boha- náš základní kámen- pak už zbude jenom chvilička před spaním, když se nám už klíží víčka...
Ten příběh má velkou pravdu v tom, že pokud si život zavalíme nepodstatnými věci ( štěrkem a pískem), ty důležité už do něj pak nedostaneme. Myslet si, že se Bohu, svému duchovnímu životu, rodině, budu věnovat "až potom", je velký omyl. V tom případě na to nezbude čas vůbec.
(Z Milujte se! )